Houbaři v Beskydech plní košíky, sezona ale končí: První mrazy ji utnou, pozor na pozdní záměny

Teplé říjnové dny vylákaly houbaře do beskydských lesů naposledy v roce. Košíky se plní hlavně babkami, ale najdou se i hřiby, kozáci nebo bedly. Letošní sezona přitom kvůli suchu začala pozdě a brzy ji ukončí noční mrazy. Proč se vyplatí vyrazit hned a na co si dát v závěru sezony pozor?

Středa 21. října měla podle meteorologů přinést teploty přes patnáct stupňů. Pro houbaře v Moravskoslezském kraji to může být jedna z posledních příležitostí letos. Jakmile na horách začnou klesat noční teploty pod nulu, plodnice hub zmrznou a sezona v podstatě končí. Ti, kdo vyrazili v posledních dnech, se ale shodují: rostou.

Košíky plné babek

Trojice houbařek, se kterou mluvili regionální reportéři, v Beskydech za necelé dvě a půl hodiny na zhruba dvou a půl kilometrech naplnila velký košík, tašku a ještě bedýnku. Odhadem osmdesát procent úlovku tvořily babky, jak se lidově říká některým hřibovitým houbám. Braly hlavně mladé a čerstvé kusy, starších a červivých nechaly v lese spoustu.

V košících se ale objevily i další druhy: praváci, suchohřiby, menší klouzci a ryzci, kozáci a křemenáči z břízek, bedla a modráci, kterým se v regionu přezdívá „sinoly“.

Proč letos rostly pozdě

Podle beskydských houbařů nebyla letošní sezona nijak hojná. Kvůli suchu začala později a rozjela se až na konci léta. Houby potřebují vlhkou a teplou půdu, a pokud v létě dlouho neprší, podhoubí čeká. Teprve vydatnější srážky v závěru léta a teplý podzim přinesly úrodu, která teď vrcholí. Konec obvykle přichází s prvními mrazy na přelomu října a listopadu.

Pozdní sezona má svá rizika

Na konci sezony se houbaři často chovají méně opatrně, protože chtějí ještě „něco ulovit“. Přitom právě na podzim roste řada nebezpečných druhů. Toxikologové dlouhodobě upozorňují, že nejnebezpečnější houbou v Evropě je muchomůrka zelená. Má na svědomí zhruba devět z deseti smrtelných otrav houbami v Česku. Mladé plodnice si lidé pletou s mladými žampiony, starší se zelenými holubinkami.

Zrádné je, že příznaky otravy se objevují až po mnoha hodinách, často osm až dvanáct hodin po jídle. Pak se stav na chvíli zlepší, ale toxiny mezitím poškozují játra a ledviny. Mykolog Daniel Kvasnička radí vždy vyrýpnout houbu i s bází třeně. Muchomůrka má na spodku typickou blanitou pochvu, kterou při utržení snadno přehlédnete.

Pravidla bezpečného houbaření

Sbírejte jen to, co bezpečně znáte. Zvlášť u lupenatých hub. Aplikace v mobilu jsou dobrý pomocník, ale nemohou nahradit znalosti. Toxikologové výslovně varují před tím, aby se na ně houbaři spoléhali.

Neberte malé bedly. Některé drobné druhy obsahují podobné toxiny jako muchomůrka zelená. Sbírejte jen velké, dobře vyvinuté bedly vysoké.

Nechte staré a nahnilé kusy v lese. Podobně jako beskydské houbařky braly jen mladé a čerstvé plodnice. Staré houby jsou častou příčinou zažívacích potíží, i když jsou jinak jedlé.

Důkladně je tepelně upravte. Většina hub se nemá jíst syrová nebo nedostatečně tepelně upravená.

Při potížích neváhejte. Pokud se po jídle z hub objeví nevolnost, zvracení nebo průjem, kontaktujte lékaře nebo Toxikologické informační středisko. Pomůže, když vyfotíte zbytky hub nebo si je uschováte.

Vyrazit, nebo ne?

Pokud máte chuť a čas, je teď poslední vhodná chvíle. Sbírejte ale s rozumem, jen tolik, kolik zpracujete, a nešlapte zbytečně po podhoubí. Podle mě je na závěru houbařské sezony nejhezčí právě ta atmosféra: barevné listí, mlhavá rána a košík, který se plní pomaleji než v létě, ale o to víc potěší. Jen si dejte pozor, aby poslední houbařská výprava roku nebyla zároveň výpravou do nemocnice.