Pětka na radiátoru topí stejně rychle jako trojka: Čísla na hlavici znamenají něco, co většina lidí netuší

Na termostatické hlavici máte trojku, v obýváku je pořád chladno, a tak otočíte na pětku, ať se to rychleji ohřeje. Tenhle reflex má skoro každý, jenže nefunguje. Čísla na radiátoru totiž neudávají výkon, ale cílovou teplotu.

Topná sezóna je tu a s ní každoroční rituál kroucení kolečky na radiátorech. Jedni mají všude pětky, druzí šetří na dvojkách a v obýváku pak sedí v dece. Přitom stačí pochopit, co ta malá čísla vlastně znamenají, a dá se tím ušetřit nemalá částka. Prošel jsem doporučení britských spotřebitelských organizací, technické údaje výrobců i rady energetických poradců a sepsal, jak to s hlavicemi doopravdy je.

Hlavice neřídí výkon, ale hlídá teplotu

Začněme tím nejdůležitějším. Termostatická hlavice není nic jako plynový kohoutek, kde víc otočení znamená víc plamene. Uvnitř je čidlo, nejčastěji s náplní, která se teplem roztahuje a chladem smršťuje. Když je v místnosti chladněji, než jste nastavili, ventil pustí do radiátoru horkou vodu. Jakmile vzduch kolem hlavice dosáhne nastavené hodnoty, ventil se začne přivírat.

Číslo na kolečku je tedy objednávka konkrétní teploty v místnosti. Trojka neznamená „topí na třicet procent“, ale „udržuj tady přibližně dvacet stupňů“. A tady se rodí většina nedorozumění.

Trojka je zhruba 20 °C, ale ne na každém radiátoru

U většiny běžných hlavic se stupnicí od 1 do 5 platí jednoduchá pomůcka: trojka odpovídá zhruba 20 °C a každý dílek nahoru nebo dolů posune teplotu přibližně o 3 až 4 stupně. Jednička tak znamená asi 12 °C, dvojka kolem 16 °C, čtyřka přibližně 24 °C a pětka až 28 °C. Svobodná univerzita v Berlíně ve svém návodu pro zaměstnance uvádí ještě jemnější dělení: 2,5 je kolem 18 °C, což se hodí do ložnice, a pozice 1 až 1,5 drží 12 až 14 °C, tedy teplotu vhodnou pro delší nepřítomnost.

Háček je v tom, že stupnice není jednotná. Britská organizace Energy Saving Trust otevřeně upozorňuje, že stejné číslo neznamená stejnou teplotu u všech modelů. Některé hlavice mají dílků sedm, jiné šest, a třeba u hlavic POLO se stupnicí do sedmi odpovídá trojka jen zhruba 14 °C a dvacítku dostanete až na pětce. Pokud vám tedy na „klasické“ trojce pořád fouká, nemusí to být chyba topení. Možná jen máte jinou stupnici.

Zvláštní kapitolou je symbol hvězdičky nebo vločky. Ten neznamená vypnuto, ale protimrazovou ochranu. Radiátor v takové poloze prakticky netopí, ale když teplota v místnosti spadne zhruba k 6 °C, ventil se sám otevře, aby nezamrzlo potrubí.

Otočit na pětku, aby se to rychleji ohřálo? Nefunguje to

Tohle je asi nejrozšířenější mýtus kolem topení vůbec. Rychlost, s jakou se místnost ohřeje, určuje velikost radiátoru, teplota vody z kotle a výkon celé soustavy. Hlavice jen rozhoduje, kdy ventil zavřít. Dokud je v místnosti chladněji než cílová teplota, je ventil otevřený úplně stejně na trojce jako na pětce.

Berlínská univerzita to ukazuje na jednoduchém příkladu: místnost se z 16 na 20 °C ohřeje za stejnou dobu, ať máte nastavenou trojku, nebo pětku. Rozdíl přijde až potom. Na trojce se radiátor kolem dvaceti stupňů začne přivírat, kdežto na pětce topí vesele dál až k osmadvaceti. Výsledkem není rychlejší teplo, ale přetopený obývák a zbytečně vysoký účet.

Proč je vám zima, i když máte trojku

Pokud máte správně nastavenou hlavici a v místnosti je přesto chladno, viník bývá jinde. Hlavice měří teplotu vzduchu přímo u sebe, ne uprostřed pokoje. Když ji zakryjete závěsem, zastavíte gaučem nebo radiátor schováte za dekorativní kryt, hromadí se kolem ní teplý vzduch. Hlavice si pak myslí, že je v místnosti dávno teplo, a ventil zavře, i když vy u stolu mrznete.

Druhá častá chyba souvisí s nástěnným termostatem. Britská spotřebitelská organizace Which? upozorňuje na situaci, kdy je termostat nastavený vysoko, ale radiátor ve stejné místnosti je stažený nebo zavřený. Termostat pak čeká na teplo, které nikdy nepřijde, a kotel běží zbytečně dlouho. Which? proto doporučuje nechat radiátor v místnosti s termostatem otevřený naplno a regulovat hlavicemi až ostatní pokoje.

Upřímně, tohle je podle mě nejdražší chyba z celého článku, protože na první pohled vůbec není vidět.

Každý stupeň navíc stojí peníze

Proč to celé řešit? Protože rozdíl mezi trojkou a čtyřkou není kosmetický. Podle spotřebitelské organizace dTest klesne při snížení teploty v domácnosti o jeden stupeň spotřeba energie až o 6 %. Mezi trojkou a čtyřkou jsou přitom zhruba čtyři stupně, takže zbytečně přetopený byt se na ročním vyúčtování umí projevit opravdu citelně.

Energy Saving Trust doporučuje nastavit každou místnost na nejnižší teplotu, při které je vám ještě příjemně. Pro obývací pokoje a místnosti, kde trávíte nejvíc času, radí stupeň 3 až 4, pro ložnice a méně používané pokoje 2 až 3. Nástěnný termostat by podle britských doporučení měl být v rozmezí 18 až 21 °C.

Zároveň ale neplatí, že čím méně, tím lépe. Úplně vychladlé místnosti se pak ohřívají déle a dráž, a navíc v nich hrozí kondenzace vlhkosti a plísně. Při odchodu z domu nebo na noc je lepší stáhnout hlavici o stupeň či dva než ji zavřít úplně. A větrání? Krátce a pořádně. Doporučuje se na pět až deset minut otevřít okno dokořán a hlavici na tu dobu stáhnout, místo abyste celý den topili do okna na ventilačku.

Trojka na startu, zbytek je na vás

Pokud si z celého článku máte odnést jedno, pak tohle: kolečko na radiátoru není plyn. Nastavte trojku, dejte místnosti pár hodin a teprve potom dolaďte o půl dílku nahoru nebo dolů. Když je vám zima i tak, podívejte se nejdřív, jestli hlavici nezakrývá závěs nebo nábytek, a zkontrolujte, jak máte nastavený termostat v obýváku.

Pokud doma běžně máte všude čtyřky a pětky, troufnu si tvrdit, že tu leží nejjednodušší úspora celé zimy. Stačí otočit kolečkem o jeden dílek zpátky. Berte to jako můj názor, ale za vyzkoušení to stojí.