Japonsko letí pro kus měsíce Marsu: Deset gramů prachu z Phobosu může rozhodnout spor starý desítky let

Japonská raketa H3 vynesla sondu MMX, která má jako první v historii přivézt na Zemi vzorky z měsíce jiné planety. Cílem je Phobos, podivný kamenný „brambor“ obíhající Mars. Pokud mise uspěje, v roce 2031 přistane v Austrálii pouzdro s nejméně deseti gramy horniny. A ta může prozradit, jak měsíce Marsu vůbec vznikly.

Mars za posledních šedesát let navštívily desítky sond, vozítek a přistávacích modulů. Jeho dva malé měsíce, Phobos a Deimos, ale zůstávají skoro neprobádané. To se teď má změnit. Japonská kosmická agentura JAXA vypustila z kosmodromu Tanegašima misi Martian Moons eXploration, zkráceně MMX. Prošel jsem, co mise přinese, proč je tak náročná a proč na ní spolupracuje i Evropa.

Start a cesta k Marsu

Raketa H3 se sondou MMX odstartovala v noci z pondělí na úterý středoevropského času. Původně měla mise letět už v roce 2024, start se ale zdržel kvůli problémům s novou japonskou raketou H3. K Marsu má sonda dorazit v srpnu 2027. Pak ji čekají zhruba tři roky průzkumu, během kterých přistane na Phobosu, odebere vzorky a cestou zpět prozkoumá i druhý měsíc Deimos. Návratové pouzdro má přistát v Austrálii v roce 2031.

Odkud se vzaly měsíce Marsu

Phobos a Deimos nevypadají jako náš Měsíc. Jsou malé, nepravidelné a svým tvarem připomínají spíš obří brambory. Phobos měří v nejdelším rozměru jen asi 27 kilometrů, obíhá pouhých zhruba šest tisíc kilometrů nad povrchem Marsu a za pozemský den stihne planetu obletět přibližně třikrát. Jejich jména pocházejí z řecké mytologie: Fobos a Deimos zosobňovali strach a hrůzu a byli syny boha války Area.

Vědci se dodnes nemohou shodnout, odkud se vzaly. Podle jedné teorie jde o planetky z pásu mezi Marsem a Jupiterem, které gravitace Marsu kdysi zachytila. Podle druhé vznikly z trosek po dávné srážce Marsu s jiným velkým tělesem, podobně jako náš Měsíc ze srážky Země s tělesem Theia. Rozhodnout mezi teoriemi mohou právě vzorky. Hlavní vědec mise Kijoši Kuramoto věří, že rozbor téměř jistě přinese odpověď.

Kousek Marsu v balíčku

Mise má i bonus. Na Phobosu se podle vědců během miliard let usazoval materiál, který z Marsu vymrštily dopady meteoritů. JAXA odhaduje, že by marsovský materiál mohl tvořit zhruba jednu desetinu procenta odebraných vzorků. I tak malé množství může přinést cenné informace o historii rudé planety, včetně jejího dávného prostředí. Samotná přítomnost marsovské horniny ale neznamená, že by vědci našli stopy života.

Přistát skoro bez gravitace

Nejtěžší částí mise bude přistání. Phobos má extrémně slabou gravitaci, zhruba dvě tisíciny zemské. Sonda by se při dosednutí mohla snadno odrazit zpátky do vesmíru. Proto má čtyři přistávací nohy s tlumiči.

Odběr vzorků proběhne dvěma způsoby. Japonské zařízení odebere materiál zhruba ze dvou centimetrů pod povrchem, americký systém od NASA pak pomocí stlačeného plynu „vyfoukne“ povrchový prach do sběrné nádoby. Celkem má sonda nasbírat nejméně deset gramů vzorků.

Evropské vozítko Idefix

Na misi se podílí i Evropa. Francouzská kosmická agentura CNES a německé DLR postavily vozítko Idefix, pojmenované podle psa z komiksu o Asterixovi. Váží zhruba 25 kilogramů a jeho úkolem je prozkoumat terén a chemické složení povrchu a pomoci vybrat bezpečné místo pro odběr vzorků. Partnery mise jsou kromě toho NASA a Evropská kosmická agentura ESA.

Proč na tom záleží

Vedoucí projektu Jasuhiro Kawakacu měsíce Marsu přirovnal k „nejdůležitějším nezdolaným horám sluneční soustavy“. Japonsko má přitom se vzorky z vesmíru výjimečné zkušenosti. Jeho sondy Hajabusa a Hajabusa2 už úspěšně přivezly materiál z planetek Itokawa a Ryugu.

Podle mě je na MMX nejkrásnější kontrast. Mise za stovky milionů dolarů, roky letu a jedno z nejobtížnějších přistání v historii, a to všechno kvůli deseti gramům prachu, tedy zhruba dvěma kávovým lžičkám. Jenže právě takové malé množství může přepsat učebnice o tom, jak vznikla naše sluneční soustava. A pokud vyjde podle plánu, budeme na to čekat už jen pět let.