Kotoučové brzdy vyhrály, ráfkové se na zakázková kola vrací

Kdo si dnes jde koupit nové silniční kolo, najde na něm skoro s jistotou kotoučové brzdy. Výrobci komponentů rozhodli a profesionální peloton WorldTour ráfkové brzdy dávno odložil. Zdá se tedy, že je hotovo. Jenže zrovna teď se objevuje malý protitrend. Ne masový návrat, spíš tichá renesance. A jejími hybateli jsou cyklisté, kteří si objednávají drahá kola na míru právě s ráfkovými brzdami.

Čísla z dílny

Pražský zakázkový výrobce Festka nikdy ráfkové brzdy nepřestal nabízet. Jejich podíl na objednávkách v jednu chvíli klesl zhruba na 7 %. Podle Michaela Mourečka z Festky se ale trend otočil a podíl roste zpátky k 10 %, letos možná i výš. Není to kontrarevoluce. Spíš se ukázalo, že poptávka po ráfkových brzdách zůstala, jen výrobců, kteří ji umí uspokojit, výrazně ubylo.

Kdo si ráfkové brzdy objednává

• Majitelé špičkové výbavy: víc než třetina zákazníků Festky, kteří chtějí rám na ráfkové brzdy, má doma bývalé špičkové komponenty. Mechanickou sadu Campagnolo Super Record nebo kola Bora či Lightweight. Na bazaru za ně dnes moc nedostanou, i když fungují skvěle. Nový rám jim dá druhý život.
• Vrchaři: zákazníci, kteří už mají moderní aero kolo na kotoučích a chtějí druhé, co nejlehčí kolo do kopců.
• Cestovatelé: lidé, kteří s kolem létají a chtějí jednoduchou techniku bez hydrauliky.

Moureček přirovnává mechanickou sadu k mechanickým hodinkám. Nejde o to, že by byla lepší. Kouzlo je v jednoduchosti. Páka zatáhne za lanko a řetěz přeskočí. Žádná baterie, žádné bluetooth, žádný kabel ukrytý v rámu.

Hlavní argument: hmotnost

Ráfkové brzdy jsou lehčí. Odpadají kotouče, třmeny, hydraulické hadičky a rám i vidlice nemusí být zesílené pro brzdné síly kotoučů. Podle Mourečka postavit silniční kolo s hmotností kolem pěti kilogramů na kotoučích znamená obrovské kompromisy a hodně peněz. Na ráfkových brzdách to jde snáz. Sám si letos postavil silničku na ráfkových brzdách s hmotností 5,9 kg, a to komponenty vybíral spíš podle vzhledu.

Nejen Festka

Ráfkové brzdy drží i větší jména. Italské Colnago v roce 2024 překvapilo modelem C68 Rim Brake, tedy současným špičkovým karbonovým rámem s ráfkovými brzdami a prostorem pro 32mm pláště. Francouzský Mavic otevřeně hlásá „Ráfková brzda je mrtvá. Ať žije ráfková brzda!“ a dál vyrábí několik modelů kol pro ráfkové brzdy i náhradní díly. Americký Firefly letos postavil titanovou silničku na ráfkových brzdách s prostorem pro pláště až 40 mm. Zájem byl podle firmy větší, než čekala.

Kotouče mají své výhody

Je fér říct, že kotoučové brzdy vyhrály oprávněně:

• Za mokra brzdí výrazně lépe a spolehlivěji.
• Neopotřebovávají ráfek a brzdná plocha je oddělená od pláště.
• Umožnily širší pláště, které jsou pohodlnější a rychlejší na horších silnicích.
• Bezpečnost ve sjezdech: při dlouhém alpském sjezdu se špatnou technikou se může karbonový ráfek u ráfkových brzd přehřát. V krajním případě hrozí prasknutí pláště.

I Moureček přiznává, že některé kombinace karbonového ráfku a špalků fungovaly mizerně. Jiné ale brzdí překvapivě dobře.

Co potřebuje běžný cyklista

To je možná nejzajímavější otázka. Kotouče umožní profesionálovi brzdit později před zatáčkou ve sprintu. Ale kolik z nás jezdí jako Tom Pidcock? Moureček to přirovnává ke keramickým brzdám na autě. Závodník je využije, běžný řidič neví, co s nimi. Do debaty navíc vstoupila Mezinárodní cyklistická unie (UCI), která letos ohlásila revizi technických pravidel včetně minimální hmotnosti závodního kola 6,8 kg. Pokud by se limit snížil, mohly by lehčí ráfkové brzdy získat nečekanou výhodu.

Za mě je to hezká připomínka, že nejnovější neznamená automaticky nejlepší pro každého. Kdo kupuje nové kolo na každodenní ježdění a jezdí i za deště, má kotouče jako jasnou volbu. Kdo ale chce lehké kolo do kopců nebo má doma špičkovou starší výbavu, pro toho ráfkové brzdy pořád dávají smysl.